...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 16. 12. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | |||
Měl bych přestat číst detektivky (poezie, Lokálka) • Chybné spojení (poezie, Lokálka) • 1,2,3 ... 4 (poezie, Lokálka) • Březen, zpěv III. (úryvek) (poezie, Lokálka) • Vadí to? (poezie, Lokálka) • Př. n. l. (poezie, Lokálka) • Nářek správce paradigmatu (poezie, Lokálka) • 3 říkanky (uvědomělá příprava na další období) (poezie, Lokálka) • Sklízíme hoře (poezie, Lokálka) • Žaludeční (poezie, Lokálka) • Já vim, že neumim cizojazyčně, ale múza se neptá – přičemž ani moje múza neumí cizojazyčně, takže nevadí... (poezie, Lokálka) • Každému padlému věnuji vzpomínku (poezie, Lokálka) • Čemu věříš? - Čemu ne? (poezie, Lokálka) • Kravý voči (poezie, Lokálka) • V dávném roce (poezie, Lokálka) • Depodál (poezie, Lokálka) | |||
Byl tu muž a stavěl depo Vždycky tvrdil, že se nepo Že demisi nepodá Najust staví depo dál |
|||
V dávném roce Nevím jakém Narodil se Nevím kdo
Kdyby věděl Jak o něm mluvím Tak mi dá co proto |
|||
Pil jsem ze sklenice. Ve sklenici jsem měl citronovou šťávu a v ní vodu. Pil jsem ze sklenice citronovou šťávu s vodou. Pil jsem ze sklenice. Když jsem byl ve třech čtvrtinách sklenice, všiml jsem si na hladině temných útvarů. Vznášejících se. Temných útvarů splývajících ve třech čtvrtinách sklenice. Přestal jsem pít. Přestal jsem pít a blíže si je prohlédl. Zjistil jsem, že mi ve sklenici s citronovou šťávou s vodou, kterou jsem pil, plavou kraví voči. Kraví voči. |
|||
Uvěřilci zhůvěří Zhůvěřilci uvěří |
|||
Žiju se vším, cos mi dal do vínku Dvacáté století, na krátkém vodítku Osmnáct-osmdesát devět, Osmnáct-osmdesát devět, Milovník rolí
Osmička, Devítka, osmnáct karátů Stříhání košil a střídání kabátů Osmnáct-osmdesát devět, Osmnáct-osmdesát devět, Dost! Už to bolí.
|
|||
25.9.2021 I can't sleep well |
|||
Copak skrýváš ve svém bříšku? |
|||
Ňáký jsou který |
|||
Pohleďte, pozemšťané Bude zima - to je hrozný Radši se neptej, jak je venku V létě jsem prožil dlouhé chvíle |
|||
Roky hledíš k kometám |
|||
Na vysoké skále spali andělé
Na vysoké skále spali andělé,
Na vysoké skále spali andělé
Vyprávěl andělům na vrcholu skály:
Na vysoké skále stojí andělé,
|
|||
Podzimpád. Jsme tu sami Ještě snad s květinami jež chřadnou vestoje My dva
prázdné pokoje ***
Tak jsem zas celý den hrách na zeď házel Okno jsem zavřel, sklo zarůstá mrazem Kde je jas a kam se poděla žoužel? Ohřeju vodu, pak zeptám se nože Ač se čas vleče – tak ne a ne stát Já vkleče večer vymýšlím skeče Dokud krev teče, je čemu se smát ***
Slepá je zeď, jež hledí do zdi slepá jak okno, za nímž je noc Sním a jsem ve snu Toužím se probudit Sám ve svém bdění, nemůžu usnout Zeď kouká do zdi Pevně se držím, toužím se pustit Zeď zírá do zdi A nemůže se hnout ***
Venku je druhá tma Druhá tma nepovolí té první aby sešla Venku je druhá tma, měsíc a pořád horko Co je to – co v té tmě se mě jen může dotknout Vevnitř je první tma Druhé tmě nepovolí, aby se zvedl vítr, aby mě osvěžil Zatuchlé prázdné nitro – chuchvalce pavučin Vytrhlé z rozmýšlení Obutý prázdný vagon bdí, tluče do kolejnic Při cestě krajinou pročítá cizí jména, cíle, kde nestaví A tím svým ubíháním odbíjí svítání Paprsky přináší třetí tmu, mhouřím oči Světlo mě svazuje, jak věci osvobodí Přichází třetí tma To je ta nejhorší. [Autorka Alice K] ***
Chvěju se chvěju, na posteli Peřina – děvka má – a špína za nehty Mé zámky z povětří a moje vzdušné hrady Prosímtě, odejdi, vždyť jsme tři, nech mě tady Prosímtě odejdi, už jsou tři, měsíc se toulá – kdesi Prosím tě, naléhám – a ty tu přece nejsi
***
Gastronožka
Včerejší oběd stal se mi pastí Najednou nevím, proč vlastně požívám Maso i kaviár, kdepak je schrastím Už pouze ze zásob tukových přežívám Nehledím za sebe, neznám svůj epitel Doufám, že žije mých pře-mnoho končetin Jsem zralá stonožka, potravin nepřítel Můj život započal hromadným početím Jsem bytost z nadsvěta, žijící v podsvětí S obavou, ohladu, jak se s tím popasu: Asi vám Poslední večeři zasvětím Začínám ujídat ze svého ocasu [asi jsem před lety uveřejnil v Clinamenu, snad jim to neva]
***
Měl jsem se narodit v poloze pánevní Šestinedělí? Jsem stále v ní Zůstanu! Celý se pokreju vápencem Lépe být sochou, než novorozencem
***
Přijmi orkán jako svoji součást Odvrhni vše, čím se k zemi poutáš Roztáhni křídla – už cítíš, jak stoupáš Přijmi orgán jako svoji součást Ať je tvá zhouba To ostatní smaž.
Svítání ředí tvoji krev Potrubí z obou Korejí Posílá zajatce všemi směry Kohouti spí a jejich zpěv Až nastane, přehluší kvéry „Cháska celou noc kalila, tak kde jsi, moje rozmilá?“ Tvou krev ti ředí úsvit dní Co na tom, že jste průsvitní A umounění od sazí, tvá milá právě přichází „Dnes tady držím nad vládu, než zcela spadnem do Hádu, Když naděláme mrtvých dost, možná nás čeká Tartaros.“
Šukej tiše, A nebude to hřích Bůh má klapky na očích ***
Koukám se nahoru, nahoru k úbočí Je klid jak orkán pán přestává vát Nebe se nehýbá, země se netočí Země se netočí, zůstává stát
Náš pán orkán A noc jeho sestra Někomu podá smrt Mě vzbudil ze sna
Jdu si pro tebe, Jsem tvá racochejla Neboj se a pojď se mnou Do černý vody, hloubš a ještě hloubš Jestli chceš, zkus se jí nadechnout Jenom dej pozor na mý nový křídla Hladina ve stínu má lesk jak z ropy Jestli chceš, můj milý, zkus se jí opít
Leviathan? Nautilus? To potom v klídku Nad láhví proberem (hej, támhle leží Kursk) Teď vidím havrana, v zobáku snítku Zem bude tím směrem, držíme správný kurs
Stoupáme nahoru, na horu, jsme pár? Snad. „Kdybych moh, tak si nás, s křídlama vyfotim“ Stoupáme nahoru, na horu. Ararat? Pche! Trámy, stěžňoví, kolem pár chcíplotin
Masařky, maso, škyt, červi a žebra Rozepni křídla a vychutnej přetlak Vem si mě na záda, běž a pak výskok Máš strach? To pomáhá, let je už blízko
Já se ti to kurva líbí, Povětřím svobodně plout Vzlétni, Vzlétni
Už nejde dosednout. *** [Poslední dva útvary jsou úryvky z Března, zpěv III. a IV.]
[Uveřejněno po několika urgencích, jde o věci převážně starší. Další dílka uveřejněním, až budu mít zas čas. Ahoj, Lokálka/Smažák] |
|||
Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat?
Já ho budu muset sníst.
Jo, jídlo, to by teď bylo dobrý, Sakra, no jasně, jídlo – dal bych si sakra jídlo. A víte co, dal bych si smažák. Jo, to někomu může připadat jako ňáká sračka Ale smažák, to je kurva pěkně hustý a dobrý jídlo. Já ho sjíždim rád…zvlášť takle navečer, nebo v poledne. Ráno teda moc nejim, takže asi ráno ne, Ale jinak bych žral smažák furt.
Kurva, ale ne zasranej smažák z ementálu, pěkně hermelin smaženen. Chachacha, smaženenenenen. Nej, hej, oh yeah! Dal bych si kurva smaženej hermelín. Pořádnej a ne takovej ten přeříznutej napůl a ucpanej salámem. Jakej kurva salám, kdo to kdy viděl, kurvit smažák salámem. Takovou píčovinu jako salám. Pche, salám – vyždímat z kuřete nebo z prasete sračky a zahustit to sójou. Kvůli tomu salámu přece umíraj amazonský pralesy, žéjo. To jo, takže žádnej posranej salám, ať tam neni, rozumiš kémo?
Jo, ať je hezky v trojobalu, pořádnym trojitym vobalu, hele, hlavní je strouhanka a vajíčko a mouka, v přesnym poměru, Jo, to bych si dal: hermelin v pěknym křupavym trojvobalu Ale sakra, ne takovym tom jako z rybych prstů – že to uřízneš a von se ti ulomí celej plát. Chci trojvobal, aby šel řezat kurva s tim hermelínem. Aby se to pěkně doplňovalo. Jo, to je vono, aby to byla jedna duše, jedno tělo. Prostě čistost sama!
A ten hermelín, ať se smaží hezky, tak abych ho rozříz a von tak pěkně vytek za zalepil mi hubu. Ne nějakej vošplouchnutej ksind, co ani neví, že tam byl. Sakra, to fakt ne, chci smažák, kterej tak pěkně napůl vyteče. Ne kurva zas úplně, abych ho honil po celym talíři: jenom tam, kde ho uříznu, abych ho moh vytřít hranolkou. Jo, takovej, aby vytek tak akorát a v puse byl příjemně hořkoslanej A táhnul se, jo to jo. To chci, kémo brécho!
A hranolky – vono by to vypadalo, že to je jenom taková nouzovka. Ale to kurva fakt ne! Hranolky, to je úžasná věc. To je to jediný, co se dá ke smažáku jíst. Fakt, to je hustá věc. Ně nějaká blbá vařená brambora nebo kroketa, nebo rösti. Vona hranolka, to je úžasnej vynález, nechápu, jak může někdo přijít do restu a chcít ke smažáku brambor. Doprdele, to je fakt ta největší píčovina. Sakra, to jo.
Vona hranolka, teda, abych byl kémo objektivní, je teda taky z brambor. Dětem bych to neřek, ale, my … my sme dospělý lidi, my to unesem. Ale to neni kurva v tu chvíli vobyčejnej brambor. To je hustej platónskej brambor. Brambor, povýšenej do vyšší dimenze Bramborovitosti. Využití bramborovýho světa k něčemu, co by od něj nikdo nečekal, ale přece – je to jediná potravina, Kterou se podařilo kurva fakt dobře zjistit, co to brambor je. Kam až může jako zajít.
A taková hranolka: Ať je dělaná v dobrej fritéze. To je pak kémo luxusní! Ne proboha na pánvi, Nebo nasucho v troubě! To je kurva pro chudáky, kerý nic nesnesou. Daj si lžičku sádla a ááá, žlúúúúčníík a už je veze sanitka. To fakt kurva ne. Taková žlutá, pěkně žlutá hranolka, aby křupala Ale nebyla tak úplně kurva to fakt ne – jako kamen. Aby v ní byla taková ta kašička. Jo, takovou hranolku bych si dal.
A tatarku. To je nutný – aby byla zvlášť v mističce. Jo, taková tatarka nesmí bejt v tom, to by bylo hnusný. Musí tam bejt jako skvělej opšn. Jako Opportunity pro jedlíčka Aby tam namočil hranolku. A ten set tý slaný (jo to sem zapomněl, ať sou ty hranolky akorát slaný – ale kémo, si snad profík, tak ji můžu důvěřovat, veď?) Jo, kurva a ten set tý slaný hranolky a jogurtovovomáčkový tatarky, To je pak v puse fakt úžasný.
A zelenina: Jo, plátek rajskýho. Ale ne krepáče, myslim pořádný Hustý a dobrý červený rajčátko. Takový, který je fakt rajský. Jakože z ráje. A vokurka – kurva žádná zavařovačka. Pche! Zavařařovačka, kdo to kdy viděl, takovou sračku. Jíst zavařovačku. Copa mam vopici, abych žral zavařovačky? Nebo sem snad těhotnej, abych žral zavařovačky? Já chci kurva kámo pořádnej plátek salátovky. Teda, spíš dva slabší, ale ať sou dobrý!
Tak, takhle bych si to dal, to by mi fakt bodlo No, kémo brécho – běž mi to ukuchtit!
Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat? Já ho budu muset sníst. |
|||
V kolébce skal Kolébáš Krále Chtíc, aby spal? Márinko drahá Kolébáš vraha *** Podívej se, na poli Leží nové mrtvoly Jsou tam mrtvoly nové Je to pole minové *** Má postel má kolečka Vede mi pokojem vlečka Vlečka z Loun do Slaného Přijeď, uvidíš Fialu Posraného *** Roky rychle jedou Vlk má barvu shadow Roky rychle pádí Jsme nekamarádi |
|||
Příliš jsem za tě truchlila
Chtěla jsem vyvolat ducha
Vyvolala jsem úchyla
Úchyl mě chce vykuchat
Vleče mě ke své pustevně
Větrnou podzimní nocí
"Proboha, pane, pusťte mě"
Snažím se do něhou tlouci
Ač vím, nelze ho zdolat
Budu to muset vzdát, zdá se
Chtěla jsem ducha vyvolat
Úchyla vyvolala jsem
|
|||
Už třetí den tu vládne bezvětří Už třetí den – a stav se nelepší Nečeří se voda, nevíří se prach Nepřevrací stránky ve knihách
Už třetí den tu vládne bezvětří Někdo zabil vítr, snad to vyšetří Z uzavřených márnic vzlíná sladký pach Někdo zabil vítr, někdo z nás je vrah |
|||
⇡nahoru⇡ |